Po koncertè holandského souboru
Ebony Band roku 2004 na festivalu
Praiské jaro, jsem napsala: ,,Soubor
Ebony Band se vydal na dobrodruinou
cestu vyhledévéní a oZívovéní
zapomenutého repertoéru.
Hledacské nad§ení uméleckého vedoucího
souboru Wernera Herberse
je nakailivé a ujsledky jsou víc
nei píesvédóivé. Hledéní po knihovnéch,
archivech i v scukrartych
sbírkéch a pozrtstalostech pÍineslo
jedineóné objevy. Mezi favoríty repertoóru
Ebony Bandu patÍí i hudba
mezÍvéleónych Óech, podte Herbersovych
s/oy nevyóerpatelné
studnÍce pokladï. " Po deseti letech
to stóle platí, obdiv k hudbè, vzniklé
v mezivóleönlch, mezinórodnè cítících
Óechóch, umélce z Amsterdamu
neopustil. Na nejnovèj§Ím disku
soustiedili skladby Miroslava Ponce,
Hanse Aldo Schimmerlinga,
Emila Franti§ka Buriana, Aloise Hàby
a Viktora Ullmanna, tedy reprezentant0
tehdejéí öeskojazyöné i némeckojazyóné
avantgardy
Ceskoslovenska. Jejich hudba je
okouzlenó jazem, dada, expresionismem,
prodchnuté nesentimentólním
lyrismem a naléhavostí téch,
kdo chtéli bft sly§et, vysmívà se
konvencím, hraje si s tóny a pod ironií
ítoèí vóZnimi otózkami. Ustiední
skladboU je scénickó hudba Miroslava
Ponce (1902-1976) ke Cocteauovfm
Svatebóan\m na Eiffelce
z roku 1926, z níZ dirigent §tépón
Koníóek roku 1981 sestavil suitu;
Ponc, 7ók Aloise Hóby, v ní pouiil
ètvrttónovy klavír a harmonium.
Jednotlivé öàsti suÍty se stalyjakfmsi
prrivodcem prochózky ,,around
Prague" mezi roky 1922-1937. Suita
Svatebcané na Eiffelce je na
snímku nejstar§í nahróvkou, byla
poiízena roku 2000, ostatní skladby
byly natoöeny piímo pro toto CD.
Jednotlivó zastavenÍ tvori Sest mlniatur
pro komorní orchestr brnènského
rodóka Hanse Aldo Schimmerlinga
(1900-1967), jednoho
z mnohlfch, které vyhnal z Evropy
nacionólní socialismus; Schimmerling
unikl do Spojenfch stàtÍ, vzpomínky
na rodnou zem ho v§ak, jak
víme z jeho pozdéj§ího prisobení,
nikdy neopustily. E. F. Burian
(1904-1959) je zastoupen Malou
pÍedehrou a písíovfm cyklem 0 dètech
na ver§e Franti§ka Branislava
a Josefa Hory. DramaturgickÍ stied
tvoií jednovét1i /Vonet c. 2 Aloise
Hóby. Loíského jubilanta nóm tak
znéjící hudbou pÍipomÍnó zahraniöní
soubor, zatímco u nós si na nèj
dramaturgové ani nevzpomnéli. Jisté,
Hóba svou zarputilou propagací
tzv. atematismu a mikrointeÍval0
prokózal svému vlastnímu dílu medvèdí
sluibu (ie jejich stiídmé uiitÍ
hudební jaryk skuteöné obohacuje,
doklódají Poncovi Svatebdané na
Eiffelcel). Hóbova pfedstava o moZnostech
zjemnéní lidského sluchu
ke v§eobecnému vnímónÍ tónovyich
óósteóek se nenaplnila, ov§em Íada
jeho p0ltónovÍch skladeb uróité zaslouií
blit uvódéna. Stejnè jako
hudba dal§ích jeho souöasníkri,
o nichZ koncertní Zivot rovnéZ téméf
neví. Miroslav Ponc je zastoupen
je§té tÍemi dalSími skladbami, studiemi
Pét malych kouskfr op. 9
a Pét polydynamick'ich etud op. 3,
a klavírním cyklem Yese/ó akrosticha
op. í2 (vliteónf Gerard
Bouwhuis), v némZ Ponc hudebnè
portrétoval osoby ze svého blízkého
okolí (Aloise Hóbu, Vladimíra Helferta,
Jiiího Mahena, manZele
Schulhoffovy aj.) Cyklus Sest prsni
na slova Alberta Steffena op. 17
Viktora Ullmanna z roku 1937 je
z dél na nahróvce 1elml$! f1o
chózka Prahou konöí symbolicky
tésné pied rozpoutóním vàlky a rozpadem
tehdej§í Evropy. Ebony Band
mà pro hudbu, jejími zókladním
elementem jsou rytmus a barvy, vytiíbeny
smysl, v5ichni hróói jsou vynikajícími
sólisty a jejich souhra je
piÍkladnó. Stylové cítènÍ osvédóila
i slovinské zpévaöka Barbara Kozelj,
Íspè§né se vyrovnala s èe§tinou
v Burianovfch pÍsních. Písnè
Viktora Ullmanna, psané pro hlas
a klavír, jsou zde zaiazeny v instrumentaci
Geerta van Keulena, poiízené
pied dvaceti lety. Booklet
obsahuje informativné bohad privodní
text a texty písní - a co je tieba
zvló§t zd&raznit, èeské texty
a v§echny ídaje v óe§tiné jsou naprosto
bezchybné. I vnéj§í Íprava
bookletu je stylovó, je pouTit akvarel
Miroslava Ponce z roku 1925.
Vlasta Reittererovó